Víme, že tělo potřebuje vlákninu. Funkce této vlákniny však mnohým není jasná. Vláknina v naší potravě se musí skládat ze syrové celulózy, pocházející ze zeleniny, salátů a ovoce, které by měly být konzumovány pokud možno v přírodním stavu.
Jestliže je takto jíme a pořádně pokoušeme, můžeme z nich trávením získat mnoho potřebných substancí. Zbývající vlákninová kaše prochází střevem a stává se, obrazně řečeno, hnětením jeho svaloviny při peristaltice (peristaltika je naší vůlí neovlivnitelný pohyb střev) vysoce magnetickou. Tímto způsobem přitahuje vlákninová kaše ze všech částí těla opotřebované buňky a části tkání do střeva a přijímá je stejně jako ostatní odpadové látky.
Vláknina působí tedy při zažívání jako metla nebo jako „vysavač prachu“.
Jestliže se však potrava peče, vaří nebo jinak zpracovává, změní se vláknina nebo celulóza v anorganické substance, to znamená, že byla zničena každá stopa života v potravě. Vláknina je bez života a nemůže působit ani jako metla, ani jako vysavač prachu. Místo toho se posunuje jako hadr (obyčejně zahleněný) střevem bez jakéhokoliv čisticího účinku. Mrtvá vláknina není schopna přijmout opotřebované buňky, tkáně nebo jiné jedovaté substance z těla.
Představte si ještě jednou tyto dva obrazy. Na jedné straně hojnost syrové vlákniny, která prochází zažívacím a vyměšovacím ústrojím po každém jídle, a to třikrát denně, která je aktivní jako metla a vysavač a zanechá pokaždé nejen čisté střevo, ale odstraní i nasbírané odpadové látky z těla. Na druhé straně vláknina v denaturované, vařené formě, která (skoro vždycky ve velkém množství) prochází třikrát denně, 40000krát nebo častěji, za 40 let střevem a vyměšovacími orgány a vždycky zanechá hlenovité usazeniny, byť i v nepatrném množství (viz také knihu prof A. Ehreta „Hlenuprostá léčebná strava“).