Japonskými vědci (2007) bylo zjištěno, že molekulární vodík se jeví jako nejúčinnější antioxidant, protože je schopen velmi rychle pronikat všemi biologickými membránami do buněk, včetně mozkové tkáně.
Oxidační stres
Oxidační stres je nerovnováha mezi tvorbou reaktivního kyslíku (jinak též volných radikálů), který vzniká jako vedlejší produkt okysličování a látkové výměny, a schopností organismu rychle odbourávat a detoxikovat reaktivní meziprodukty. U lidí se podílí na mnoha nemocech, jako je například ateroskleróza, Parkinsonova nemoc, srdeční selhání, infarkt myokardu, Alzheimerova choroba a chronický únavový syndrom, nicméně krátkodobý oxidační stres může být důležitý v prevenci stárnutí díky vyvolání procesu známého jako mitohormesis.
Existují látky, známé jako antioxidanty, které dokážou zachytit volné kyslíkové radikály a tak snižovat riziko oxidačního stresu. Patří mezi ně čerstvé ovoce a zelenina, konkrétně pak bioflavonoidy a polyfenoly (resveratrol, daidzein, genistein, karotenoidy, vitamín C a E či katechiny. Ale výsledky jejich užívání jsou sporné a nenaplnila se očekávání s nimi spojená.
Oxidační stres stojí za příčinou řady závažných onemocnění a za stárnutím.
Molekulární vodík
Ukázalo se, že nejúčinnějším antioxidantem je molekulární vodík, který rychle proniká tkáněmi a má důležitou schopnost vázat se selektivně na nebezpečné volné kyslíkové radikály (tzn. „vybírá si“ ty nebezpečné). Prospěšné volné radikály, které tělo vyrábí např. při boji s infekcemi, ponechává bez reakce.
Do současné doby bylo vydáno asi 300 vědeckých studií týkajících se molekulárního vodíku. Ale i když je to velmi jednoduchý a velmi známý prvek, není přesně detailně známo, jak v těle působí. To zatím zůstává vědeckým tajemstvím.
Je však známo, že molekulární vodík
je blízký našemu tělu
běžně jej vyrábí střevní mikroflóra (až 1 l za den)
je to anorganický selektivní antioxidant
„zhášeč“, „žrout“ volných kyslíkových radikálů
má okamžitý efekt
proniká přes biomembrány a také do mozku přes jinak velmi nepropustnou hematoencefalickou bariéru
protizánětlivý efekt
ochrana a regenerace buněk
záporný redox potenciál
alkalizuje buňky
vstupuje až do mitochondrií a k jaderné DNA
Vývoj vodíkového lékařství
Chirurgie: operace, popáleniny (i lokálně), minimalizace komplikací, úrazy, zlomeniny — velmi urychluje hojení
Onkologie: zlepšuje metabolický rozvrat způsobený onemocněním i léčbou, zlepšení kvality života, zlepšení vedlejších účinků chemoterapie i radioterapie
Metabolismus: obezita, Metabolický syndrom spojený s erysipelem
Estetika: zlepšení hydratace pleti
Sport: zlepšení fyzického výkonu a urychlení odbourávání laktátu
Molekulární vodík je malý vědecký zázrak. Vodík může mít obrovský dopad jako nový a inovativní terapeutický nástroj tam, kde moderní medicína neumí dobře pomoci od závažných zdravotních problémů (Huang et al., 2010). Jedná se zejména o ty problémy, které spadají do klasifikace tzv. chronických. Podle posledních vědeckých studií může mít molekulární vodík pozitivní vliv na tyto zdravotní problémy:
Diabetes mellitus II. typu
Zánět slinivky břišní
Záněty jater
Záněty střev
Autoimunitní choroby (alergie, roztroušená skleróza)
Metabolický syndrom
Obezita
Regulace krevního tlaku /hyper i hypotenze/
Ischemická choroba srdeční
Infarkt myokardu
Mozkové mrtvice
Ateroskleróza
Parkinsonova choroba
Alzheimerova choroba
Nespavost
Glaukom
Nedoslýchavost
Záněty kloubů
Překyselení organismu
Posílení imunity
Onkologická onemocnění
Ochrana ledvin u zánětů, po transplantaci a při chemoterapii